Já se v tom “si/se” nevyznám! aneb Reflexive verbs in Czech 1.

(Originally posted on www.czintegrace.cz on 21.10.2012)

Co to “si” a “se” je? Jsou to takzvaná zvratná zájmena – nebo reflexivní pronomina. Jsou to krátká slovíčka, která můžeme v některých případech nahradit slovy “sebe” (= koho? co? = akuzativ = 4. pád) nebo “sobě” (= komu? čemu? = dativ = 3. pád).

What are these “si” and “se”? They’re so called reflexive pronouns – or short words that can be in some cases replaced with / they stand for words “sebe” (= a longer version of a reflexive pronoun, it’s the accusative form, it means “oneself”) or “sobě” (= a longer version of a reflexive pronoun, it’s the dative form, it means “to oneself”).

Například (For example):

  • Myju se. = Myju sebe (celou / celého). = I’m washing myself (= the entire self).
  • Myju si ruce. = Myju ruce sobě. = I’m washing hands for/to myself.

Pointa je v tom, že ve slovesech, která MUSÍ mít “si” nebo “se”, tj. v reflexivech tantum, “si” a “se” ani nijak vysvětlit nemůžeme. Student si prostě musí zapamatovat, že je to takový ocásek, které to sloveso má a bez kterého se neobejde. Takže si netrhejte vlasy, časem si to určitě zapamatujete! 🙂

The thing is that we cannot explain “si” and “se” in no way in the verbs that HAVE TO have “si” or “se”, i.e. in reflexiva tantum. (They don’t have this “oneself” or “to oneself” meaning in those.) A student then just has to remember that they’re kind of a little tail that a verb has and that it cannot be without. So don’t tear your hair, you’ll surely remember it gradually! 🙂

Nemůžete si zapamatovat, kde a kdy se píšou ta zatracená slovíčka “si” a “se”? Slovesa, která mají “si” nebo “se” se nazývají zvratná, nebo také reflexivní. Některá z nich musí mít “se” nebo “si” vždycky, u některých někdy “se” nebo “si” je a někdy ne. U některých pak “se” nebo “si” můžeme vysvětlit, ale u některých ne. Co si však zapamatovat můžete, je, že jsou to slovíčka, která jsou vždycky na druhé pozici ve větě.

Can you not remember where and when to write those bloody little words “si” and “se”? The verbs that have “si” or “se” are called reflexive. Some of them always have to have “si” or “se”, but some of them sometimes yes and sometimes not. With some of them, then, we can explain “si” or “se”, but with some of them not. However, what you can remember is that these are little words that are always placed in the second position in a sentence.

Co to je druhá pozice?

Druhá pozice ve větě neznamená vždycky druhé slovo ve větě. Na první pozici může být více slov, která ale patří k sobě – to může být například předložka a podstatné jméno nebo zájmeno, nebo přídavné jméno a podstatné jméno, apod.

Příklady:

  • (1.) Jak (2.) se máš?
  • (1.) V kolik hodin (2.) se vrátíš?
  • (1.) Na co (2.) se díváš?
  • (1.) Všechny děti (2.) si rády hrají.
Na druhé pozici mohou být ještě jiná krátká slova, například tvary slovesa “být” v minulém čase a v podmiňovacím způsobu (kondicionálu), a také osobní zájmena, slovíčko “tam” apod. V rámci druhé pozice potom mají tato slova také určitý daný pořádek:
  • 2.1. – tvary slovesa “být”, tzn. jedno z těchto slov: jsem, jsi, jsme, jste, bych, bys, by, bychom, byste
  • 2.2. – zvratná zájmena: se, si
  • 2.3. – osobní zájmena, např.: mu, jim, ho, nás…
  • 2.4. – další krátká slova, např.: to, tam
Příklady:
  • Můžu (2.1) se (2.2) tě na něco zeptat?
  • Na něco (2.1) bych (2.2) se (2.3) tě chtěla zeptat.
  • Neřekli (2.1) jsme (2.2) mu (2.3) to.
  • My (2.1) jsme (2.2) mu (2.3) to neřekli.

What is the second position?

The second position in a sentence doesn’t always mean the second word in a sentence. There can be more words in the first position, but they belong together – it can be e.g. a preposition and a noun or a pronoun, or an adjective and a noun, etc.

Examples:

  • How are you?
  • What time will you be return?
  • What are you looking at?
  • All children like playing.
There can also be other short words in the second position, such as the forms of the verb “být” in the past tense and in the conditional, and also personal pronouns, the word “tam” etc. These words have a certain fixed order within the second position:
  • 2.1. – forms of the verb “být”, i.e. one of these words: jsem, jsi, jsme, jste, bych, bys, by, bychom, byste
  • 2.2. – reflexive pronouns: se, si
  • 2.3. – personal pronouns, e.g.: mu, jim, ho, nás…
  • 2.4. – other short words, e.g.: to, tam
Examples:
  • Can I ask you something?
  • I would like to ask you something.
  • We didn’t tell him.
  • WE did not tell him.

Co je “sis” a “ses”?

Slova “sis” a “ses” se používají u druhé osoby jednotného čísla, to je u “ty”, v minulém čase a v podmiňovacím způsobu.

Správně tedy není “jsi se”, ale “ses”, a místo “jsi si” používáme “sis” (ale v mluvené češtině můžete slyšet i tyto “nesprávné” formy).

Příklady:

  • Proč (2.) ses smála?
  • Která města (2.) sis prohlédla?
  • Bála (2.1) by (2.2) ses?
  • Co (2.1) by (2.2) sis dala?

What is “sis” and “ses”?

The words “sis” and “ses” are used for the second person singular, i.e. for “ty”, in the past tense and in the conditional.

Therefore, it is not correct to say “jsi se”, but “ses”, and we use “sis” instead of “jsi si” (but you can hear these “incorrect” forms in spoken Czech anyway).

Examples:

  • Why were you laughing?
  • What towns did you see?
  • Would you be afraid?
  • What would you like to have? (about food)

To je pro tentokrát všechno. Příště si povíme o slovesech, která mají “se”, potom o těch, která mají “si”, a nakonec o těch, která mohou, ale nemusí mít “se” nebo “si”.


That’s all for now. Next time, we’ll speak about verbs that go with “se”, then about those that have “si”, and finally about those that can but don’t have to have “se” or “si”.

Leave a Reply