Podcast 11: Jak se Ira naučila česky?

Dobrý den, dámy a pánové,

vítám vás v dalším podcastu Learn Czech Online.

Dnes na chvíli přerušíme sérii, ve které mluvím o tématech ke zkoušce B1 nebo B2, a přináším vám rozhovor s jednou ze svých studentek, která se začala učit česky minulý rok na podzim, a právě minulý týden naše kurzy skončily. Byl to intenzivní kurz připravující studenty na studium na vysokých školách. No, a co na něm bylo zajímavého, bylo, že tento rok kvůli situaci s koronavirem probíhal ten kurz celý online.

Takže nebudu více zdržovat a za chvilku vám představím Iru, nebo ona sama se vám představí, a budeme mluvit o tom, jak se učila česky a jaké zkoušky ji potom čekaly. Doufám, že se vám to bude líbit. Ira mluví občas trochu rychle, ale doufám, že jí budete rozumět.

Ještě bych vám chtěla připomenout, že jestli se vám moje podcasty líbí, tak budu ráda, když mě podpoříte na www.patreon.com/ilearnczech. Děkuju!

  • Jana: “Děkuju, Iro, že jste „přišla“ do mého podcastu. A mohla byste se nám trošku… nebo posluchačům, prosím, trošku představit? Odkud jste a proč jste se rozhodla učit česky a jak jste se česky učila.”
  • Ira: “Takže, jmenuju se Ira, jsem z Ukrajiny a učila jsem se češtinu celý rok na kurzech. A… rozhodla jsem se učit češtinu, protože chci studovat v Čechách na univerzitě, a proto se musím naučit česky dobře, a tak jsem se zaregistrovala na tyto kurzy. A jak už jsem řekla, učili jsme se celý rok a měli jsme každý den, každý všední den, čtyři hodiny. Učili jsme se češtinu. Měli jsme speciální knihy a učili jsme se češtinu z nich. Takže jsme měli nejdřív A1 (jedničku), pak A2 (dvojku), B1 (jedničku) a teď už mám B2 (dvojku). A řekla bych, že to bylo zajímavé. Měli jsme samozřejmě naše lekce online, protože… kvůli covidu. Ale nebylo to tak špatné, naopak, bylo to velmi zajímavé. Mluvili jsme s naší učitelkou a taky mezi sebou. Měli jsme takové skupinky, kde jsme mohli mluvit mezi sebou – s ostatními studenty. A kromě toho jsme měli hodně domácích úkolů, abychom se mohli učit česky více. A četli jsme hodně textů a kromě toho jsme se dívali na různé filmy, takže to taky bylo velmi dobře, abychom mohli slyšet tu češtinu a taky vidět, jak lidé mluví.”
  • Jana: “Já vás na chvilku přeruším, jenom abych doplnila pár detailů. Učebnice, podle které jsme se učili, se jmenovala Česky krok za krokem 1, Česky krok za krokem 2… Jo, potom jsme měli Čeština pro cizince B2 od Kestřánkové a kolektivu. A pak jsme ještě… Protože Ira pokračovala ještě v navazujícím kurzu, tak tam jsme se učili podle Czech It Up 5. To bylo, jako že je to na úroveň C1. A ještě bych doplnila, že program, který jsme používali, byl Zoom, a proto bylo možné rozdělit studenty na skupinky, o kterých Ira mluvila. Iro, řekla jste, že vás výuka online docela… teda, že vás bavila. Takže, myslíte si, že to bylo o hodně horší, než jaké by to bylo, kdybyste měla možnost studovat osobně na univerzitě, nebo v učebně někde?”
  • Ira: “Myslím, že ne. Určitě by bylo lepší, kdybychom viděli jeden druhého naživo, ale přes ten Zoom to taky bylo velmi produktivní a zajímavé, protože jsme hodně mluvili a taky dělali různá cvičení a kromě toho jsme četli různé texty, bavili jsme se o filmech, dívali jsme se na různá videa, taky na nějaké pohádky, možná hráli nějaké hry… Tak to bylo super a velmi dobré pro to, abychom se naučili dobře češtinu.”
  • Jana: “Iro, jaké zkoušky jste potřebovala udělat, dělala, a jak jste dopadla? Myslím z češtiny.”
  • Ira: “Takže, dělala jsem… udělala jsem zkoušku na B2 na ČVUT, abych pak mohla pokračovat s tím certifikátem a mohla ho použít pro studium. Takže jsem udělala tu zkoušku dobře, měla jsem 87 % ze sta. Nebyla to pro mě tak těžká zkouška. Měli jsme… Bylo tam pět částí. Poslech, pak čtení, pak psaní a mluvení.”
  • Jana: “A ještě gramatika a lexikum byla taky?”
  • Ira: “Ano, ano, a ještě gramatika a lexikum. Bylo to rozděleno na dvě části, nejdřív jsme měli čtení, poslech, gramatiku a psaní. Přijeli jsme na univerzitu a dělali to tam. A mluvení jsme měli online, přes Zoom, myslím. A mluvili jsme s učitelkami…”
  • Jana: “S učitelkami, nebo se zkoušejícími.”
  • Ira: “Se zkoušejícími, ano. To taky nebylo tak těžké. Měli jsme… Dělala jsem tu zkoušku v roce 2021, takže to bylo tak, že nám dali seznam knih. Tam byly dvě knihy. A pak jsme si vybrali číslo a přečetli jsme si text a pak jsme ho museli pře… Jak to…?”
  • Jana: “Převyprávět?”
  • Ira: “Ano, ano, převyprávět. A pak jsme ještě měli několik otázek a museli jsme na ně odpovědět. Takže, nebylo to tak těžké.”
  • Jana: “Tak to byla ta ústní část. Také jste se asi představili? Nebo o sobě jste nemluvili, u té zkoušky? Jenom o tom textu?”
  • Ira: “Nejdřív jsem mluvila o tom textu, o čem ten text je, a pak… No, ten text byl na nějaké téma, takže pak jsem na to téma měla několik otázek. Například já jsem měla text o sbírkách, takže oni se zeptali, jestli něco sbírám a jestli mám nějakou sbírku a tak.”
  • Jana: “Dobře. A jaké bylo to psaní? Protože psaní je taky pro mnoho studentů takový strašák, kterého se bojí.”
  • Ira: Takže… Měla jsem… Psaní… Tam byly dvě části. Nejdřív jsme měli jako esej na konkrétní téma a museli jsme napsat 150 až 200 slov. Maximálně… No, 150 slov. A pak jsme měli dopis. Já jsem měla dopis kamarádce, ale když jsem mluvila se svojí známou, tak ona měla dopis oficiální, formální dopis, takže ne kamarádce.”
  • Jana: “Takže bylo zadání i jiné, neměli všichni úplně totéž. Já mám pocit, že jste říkala, že to bylo, možná ta esej byla o tom, proč tolik lidí žije ještě se svými rodiči, i když už jsou dospělí?”
  • Ira: “Ano, ano, ano, ano…”
  • Jana: “A ten dopis, tam jste mohli napsat… Tam bylo něco o studiu, vlastně, o češtině, nebo něco takového…”
  • Ira: “Ano, to bylo o češtině, že váš kamarád chce taky studovat češtinu a co mu můžete doporučit, možná nějaké kurzy a jak to studovat a tak.”
  • Jana: “Dobře, děkuju. A ještě jsem se chtěla zeptat… Ještě jsem se chtěla na něco zeptat, teď mi to vypadlo. Už vím! Takže, jenom pro upřesnění: tato zkouška byla ještě před tím navazujícím kurzem C1 a vlastně… Ira měla 560 hodin, ne pardon, 660 hodin, během kterých se učila na úroveň B2. Ale kromě toho jste ještě měli nějaké doplňkové lekce?”
  • Ira: “Ano, kromě těch lekcí češtiny jsme měli taky konverzační klub, kde jsme mluvili s rodilým mluvčím češtiny a měli jsme ho jedenkrát za týden. To byly tři hodiny. Mluvili jsme s ním tři hodiny, ve skupince. Také jsme mluvili na nějaké téma, možná jsme se taky bavili o nějakém filmu, nebo jsme možná také hráli nějaké hry… Takže, abychom mohli tu češtinu nějak… praktikovat? Nebo…”
  • Jana: “Používat, procvičovat…”
  • Ira: “Ano, procvičovat. A taky jsme měli ještě… Ale to se netýká češtiny. Měli jsme ještě několik hodin týdně, abychom se mohli připravit na zkoušky na univerzitu. Jako já jsem měla například matematiku… A co ještě jsem měla… Ano, měla jsem matematiku a ještě jsem se připravovala na TSP, to je takový test…”
  • Jana: “Jo, ten test…”
  • Ira: “Na Masarykovu univerzitu.”
  • Jana: “TSP… Jak se to jmenuje… Nějaké ty… Jako studijní… Už vím! Test studijních předpokladů. Takže tam je třeba nějaká logika, nebo co tam bylo?”
  • Ira: “Tam je logika, taky matematika, nějak různé… No, nejvíce logika…”
  • Jana” Takže to nebyla jako fakta, která byste musela znát, ale spíše jako… vidět nějaké souvislosti.”

Tak, to by dneska stačilo. Pokračování rozhovoru s Irou si můžete poslechnout příště. A budeme mluvit o tom, jak se Ira učila mimo naše lekce a co by doporučila těm, kteří se česky chtějí učit. Mějte se krásně a na slyšenou příště!

Jestli se vám moje podcasty líbí, podpořte mě:

Sledujte na:

Leave Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *