Podcast 12: Jak se učit česky? (rozhovor)

Dobrý den, dámy a pánové,

vítejte v dalším dílu podcastu Learn Czech Online.

Dnes uslyšíte pokračování interview s Irou. V předchozím díle jsme mluvili o tom, jak se učila česky v kurzu a jaké ještě měla lekce a jaké musela dělat zkoušky (dělala zkoušku B2 na ČVUT) a v dnešním dílu budeme mluvit o tom, jak se učila česky sama mimo lekce, kolik hodin jí to denně zabralo, například, nebo co by doporučila lidem, kteří se také chtějí učit česky.

Jestli se vám moje podcasty líbí, tak budu moc ráda, když mě podpoříte na Patreonu (www.patreon.com/ilearnczech). Anebo můžete svou finanční podporu poslat také na PayPal, odkaz najdete u informací k tomuto podcastu (https://bityl.co/7xzr).

Tak jdeme na to!

  • Jana: “A ještě bych se chtěla zeptat. Teďka mimo ty lekce, na které jste chodila… Takže dohromady bych řekla, že jste možná, než jste dělala zkoušku B2, měla tak aspoň 700 těch čtyřicetipětiminutových lekcí. Ještě jsme vlastně neřekly, že naše skupinka byla… 15 až 18 lidí, myslím, že? Celou dobu, tak nějak, i když samozřejmě ne všichni vždycky chodili. A teď by mě zajímalo, jak jste se učila sama a co vám třeba… Co pro vás fungovalo, co vám pomáhalo si věci zapamatovat? Jak se učíte jazyk?”
  • Ira: “Takže nejdřív jsem dělala všechny domácí úkoly, co jsme měli. Úplně všechny. A taky, naše učitelka nám někdy řekla, že ten text je jako dobrovolný, ale já jsem si říkala, že ne, to není dobrovolné, že to musím udělat. Takže jsem dělala všechny domácí úkoly, a kromě toho jsem se dívala na nějaké video na YouTube. Našla jsem jednu holku, která mluví o morčatech, a to mě zajímá, takže to bylo pro mě zajímavé. A myslím, že to je taková super idea: najít něco, co vás zajímá, a pak to poslouchat v češtině, tak to bude… Můžete se naučit nějaká slova a bude to pro vás zajímavé a tu češtinu budete nějak cvičit a tak. A taky jsem psala diktáty. A to taky pomáhá psát správně ta slova, ty čárky…”
  • Jana: “Jak jste psala ty diktáty? Jako… Něco bylo v učebnici, něco jsem na YouTube udělala já. Nebo ještě nějaké další jste našla?”
  • Ira: “Dívala jsem se na vašem kanálu na tyhle diktáty a psala jsem je. A pak ještě z té učebnice na cé jedničku… Taky…”
  • Jana: “Na bé dvojce byly.”
  • Ira: “Ano, to byla bé dvojka. No, tak to pomáhalo. A ještě jsem si stáhla několik aplikací, abych mohla cvičit ty pády.”
  • Jana: “Nějakou byste doporučila? Nějakou dobrou? Jako konkrétně na pády. Já vím, že existují aplikace na slovíčka… Ale našla jste něco na pády?”
  • Ira: “Já mám aplikaci, která se jmenuje „Pády“.”
  • Jana: “Aha.”
  • Ira: “Ano, prostě má takový název. A stáhla jsem ji a líbí se mi, že můžu vybrat nějaký pád, konkrétní. Například mám problém, že se například nemůžu naučit ten instrumentál, takže si můžu vybrat jenom ten instrumentál a můžu ho cvičit, cvičit, cvičit, až se to naučím.”
  • Jana: “Takže tam vybíráte správnou formu? Nebo sama tam něco doplňujete? Nebo jak to funguje?”
  • Ira: “Vybírám správnou formu. Tam například máme větu a musím správně doplnit slovo.”
  • Jana: “Aha, dobře. Ira taky ráda kreslí. Tak jste si dělala nějaká barevná schémata, nebo ne?”
  • Ira: “Ano, ano, udělala jsem si… Mám takový sešit, kde jsem si namalovala různé tabulky a taky nějaké obrázky, abych si to lépe zapamatovala. Takže to taky pomáhá. A ještě je možné udělat nějaké plakáty a dát je na zeď.”
  • Jana: “To jste udělala?”
  • Ira: “Eee, ne. Protože teď bydlím na koleji a nemůžu na zeď nic lepit.”
  • Jana: “Aha.”
  • Ira: “To by byl takový problém, ale myslím, že až přijedu domů, tak si určitě něco takového udělám.”
  • Jana: “Abyste nezapomněla přes prázdniny. Jasně. Takže jste mluvila vlastně o poslouchání a o diktátech… A taky jste někde něco četla? Kromě toho, co bylo v učebnicích? Anebo to tolik…”
  • Ira: “Ano, ano, koupila jsem si několik knížek. A to jsou…”
  • Jana: “Aha, adaptovanou četbu jste si koupila. Aha, takže Ira mi ukazuje… Jedna knížka se jmenuje „Pohádky“ a to je na úrovni…”
  • Ira: “To je á dvojka.”
  • Jana: “Je to od Lídy Holé, Czech Step by Step, a á dvojka, ta je nižší…”
  • Ira: “Tohle je á dvojka a tohle je bé dvojka.”
  • Jana: “Takže, „Košík plný milenců“ původně od Haliny Pawlovské, ale zase je to edice Czech Step by Step. Tak to jste přečetla?”
  • Ira: “Ano, ano. A to je taky super, že tam jsou textík a pak nějaká cvičení k tomu textíku, takže je to taky takové zajímavé a…”
  • Jana: “A zároveň ne moc dlouhé a je to lehčí, než kdybyste četla nějak originál. I když v současné době už byste asi mohla číst originál, ale předtím to pro vás bylo lehčí, tohle.”
  • Ira: “Ano.”
  • Jana: “Tak, ještě něco byste třeba doporučila lidem, kteří by se chtěli učit česky nebo by chtěli studovat v Česku?”
  • Ira: “Mohla bych doporučit jenom, že pokud se chce člověk naučit nějaký jazyk, tak se musí hodně učit a dělat všechny úkoly. Jestli se učí s učitelem, tak se nemusí bát dávat nějaké otázky, nebo něco takového. Pokud vás něco zajímá, tak se musíte zeptat, protože pak budete myslet na tu otázku… A taky… Ano, možná číst hodně… A nejlepší by bylo najít si nějakou kamarádku nebo kamaráda a s ním hodně mluvit, tak to by bylo nejlepší.”
  • Jana: “Ale to nebyl váš případ, nebo ano?”
  • Ira: “Ne.”
  • Jana: “Ne, aha. Tak snad ještě v budoucnosti. Už vím, na co jsem se chtěla ještě zeptat! To znamená, spolu jsme měli lekce vždycky dopoledne. Když Ira řekla čtyři hodiny, tak to byly opravdu čtyři hodiny od osmi do dvanácti hodin, s nějakými kratšími pauzami. A jak dlouho jste se ještě potom učila sama? Strávila jste tím celé odpoledne?”
  • Ira: “Ne celé odpoledne, ale tři nebo čtyři hodiny ano.”
  • Jana: “Takže vlastně ještě stejný čas, jako jste měla ve skupině, tak jste se ještě učila sama.”
  • Ira: “Ano, a pokud jsme měli ještě nějaký domácí úkol, jako napsat text nebo nějakou esej, tak možná i více, protože strávím tím psaním textu trochu více času, protože přemýšlím, jak to správně formulovat, a aby to bylo tak nějak… zajímavé. A tak.”
  • Jana: “Myslíte si… Protože se mi zdá, že mnoho lidí, mnoho studentů nemá rádo psaní a… Řekla byste, že jste na sobě pozorovala, že vám to pomáhalo?”
  • Ira: “Ano.”
  • Jana: “Že je to důležité?”
  • Ira: “Myslím, že je to důležité. A abych řekla pravdu, tak mě vždycky bavilo psát nějaké texty, a když jsem se učila ve škole, taky. Byla jsem velmi ráda, když jsme měli za úkol něco napsat. A tady jsme měli hodně domácích úkolů, že jsme měli něco napsat, nějaký text, nějakou esej nebo nějaký dopis… Takže pro mě bylo zajímavé najít nějakou informaci a jak to správně udělat, aby to byl nějaký dopis, formální dopis nebo neformální dopis… A taky nějaká žádost nebo stížnost. A to je všechno takové různé a zajímavé, a myslím, že to velmi pomáhá. Že člověk když píše, tak vidí, jak to slovo vypadá, a pak si může začít pamatovat ty čárky a různá písmenka. Takže…”
  • Jana: “A… Pardon. A můžete říct, že jste si třeba pamatovala ze svých textů potom nějaké formulace nebo slovíčka, která jste třeba vyhledala speciálně pro ty texty?”
  • Ira: “Ano. Když jsem psala texty… Například jsem hodně psala dopisy kamarádovi, a myslím, že teď jsem si zapamatovala na celý život, že „kamarád“ má čárku nad a.”
  • Jana: “Haha, „kamarááád“, ano!”
  • Ira: “„Kamarááád“, ano. A taky mnoha různých slov, která používám často, tak si to taky můžu zapamatovat, že tam je nějaká čárka nebo nějaké jiné… nebo nějaký kroužek nebo něco takového.”
  • Jana: “Hm, je pravda, že je přece jenom rozdíl, když… I kdybyste to slovo četla znovu a znovu a znovu, tak je něco jiného, když ho sama napíšete, sama vedete tu svou ruku a musíte se tam vrátit, abyste tam připsala tu čárku, například… Tak ta fyzická paměť těla vám vlastně… Hm, věřím… No, určitě je to potvrzené nějakými výzkumy, že to pomáhá. Dobře, tak super, děkuju moc.”

Tak, to byl konec druhé části interview s Irou, kde jsem já dávala otázky jí. No, a v příštím interview si můžete poslechnout moje odpovědi na Iřiny otázky. Takže se máte na co těšit, mějte se krásně, na shledanou!

Jestli se vám moje podcasty líbí, podpořte mě:

Sledujte na:

Leave Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *